Únor 14th, 2011 by admin

Čelenka je součást oděvu či módní doplněk, který se nosí na čele či kolem hlavy a často má zaúkol zachytit vlasy, aby nepadaly do očí. Také může sloužit jako ozdoba nebo pomůcka pro přichycení jiných předmětů na lidskou hlavu. Může mít podobu buď pásu z pružné látky, který obtáčí celou hlavu nebo se upevňuje svázáním tkanic na svých koncích, anebo podkovy z pevné pružné hmoty, většinou z plastu, která svírá hlavu a je vzadu otevřená.

Čelenka je starobylá součást oděvu, je také součástí kroje mnoha indiánských kmenů.

Popularita čelenek vzrostla v době 50. a 60. let 20. století za stylu retro. Nyní se ovšem navrátily mezi hlavní módní doplňky a jsou velmi oblíbené. Existuje mnoho druhů čelenek, látkové, šátkové, plastové nebo ručně vyšívané.

Diadém (řečtina, Dyadém) je ozdoba hlavy, čelenka. Mantila může být také chápána jako řasený druh diadému. V pravěku ho vytvářeli z opracovaných kostěných destiček nebo zubů. Od eneolitu používali měděný i zlacený plechový pásek zdobený perličkovým vybíjením nebo rytím. Později kombinovali pásek s drahokamy nebo perlami. Diadém mohl být těž hedvábnou nebo vlněnou páskou vázanou kolem hlavy, která symbolizovala vítězství – Diadúmenos. Také ve starověkém Egyptě byl vytvořen z pruhu hedvábné látky jako odznak královské moci. Podle mýtu Hor nebo Re vsadil posvátnou vztyčenou kobru na diadém a od té doby se stala nedílnou součástí pokrývky hlavy panovníka. Bývala barvená purpurem jako symbol královské moci (součást tiary perských panovníků převzatá Alexandrem a diadochy) nebo bílá. Nejznámější je právě modrý, bíle protkaný diadém, kterým perští králové ovíjeli svůj turban. Později se objevuje i zdobená páska, užívána od Diocletiana římskými císaři.

Mantila je krajkový přehoz přes hlavu a prsa. Původně šlo o součást španělského kroje, ale je používán např. i anastenariky v Řecku.  Na konci 16. století se začínají objevovat první lehké krajkované mantily ve Španělsku, dokonce i na obrazech Velázqueze. Královna Izabela II. Španělská (1833-1868) dala podnět k nošení mantil i ve vyšších společenských vrstvách. Jinde v Evropě 19. století (období romantismu) se v zimě šily šaty z vlněných látek, upnuté až ke krku, přes ně se pak oblékaly široké mantily. Jejich okraje byly zdobeny výšivkami a v zimě pak kožešinou. Po smrti královny Isabel v r. 1868 se mantily ve Španělsku přestaly téměř nosit a kolem r. 1900 byly k vidění pouze při významnějších událostech, jako byly býčí zápasy, svatby a katolické svátky.