Leden 7th, 2011 by admin

Kravata je část oblečení, které již více než 350 let slouží jako součást pánského šatníku. Podle sociologů a módních historiků nemá kravata žádnou praktickou funkci, plní pouze estetickou funkci při obchodování nebo na společenských akcích, její používání upravuje etiketa. Kravata se váže ke košilím se širokými límci.

Historie moderních kravat začíná v roce 1635, kdy do Paříže dorazili chorvatští vojáci podpořit krále Ludvíka XIII. Jejich tradiční oblečení zahrnovalo i barevný šátek, který měli uvázaný kolem krku. Šátky byly vyrobeny z různého materiálu. Kravaty se staly brzy součástí uniformy francouzské armády. Postupně ze slova „la Croate“ (Chorvat) vyvinulo slovo „la cravatte“, které se používá dodnes.

Přestože lze teoreticky vytvořit až 85 variant uvázání kravaty, nejběžnějšími jsou čtyři typy:

• Windsorský uzel
  • velký symetrický široký uzel
  • hodí se na slavnostní příležitosti
  • ke košili se širokým límcem
  • připisuje se britskému králi Edwardovi VIII.
• Uzel Manhattan
  • menší asymetrický uzel
  • jednoduchý na uvázání
  • ke košili s úzkým až středním límcem
• Uzel poloviční Windsor
  • menší symetrický trojúhelníkový uzel
  • skromnější varianta Windsoru
  • ke košili se středně širokým límcem
• Uzel Pratt (Shelby uzel) – poprvé se objevil v roce 1989
• Uzel Long (Four in Hand)

Leden 7th, 2011 by admin

Pyžamo je druh oblečení, které se používá pro spaní. Charakteristickým znakem pyžama je, že je tvořeno horním a spodním dílem (na rozdíl od noční košile a overalu, které jsou jednodílné). Spodní díl kalhotového střihu je uchycen v pase zpravidla na pruženku (gumu).

Oblečení podobné pyžamům bylo v Indii typickým oblečením pro celodenní nošení. Odtud ho také převzali britští kolonizátoři během jejich přítomnosti v 18. a 19. století. Větší rozšíření pyžam ve světě začalo až na počátku 20. století, a to nejdříve pánskými a chlapeckými pyžamy. Do té doby byly jediným druhem nočního oblečení noční košile.

Pyžama lze podle vzhledu rozdělit do těchto základních kategorií:

• tričkové – horní díl bez límce, přetahuje se přes hlavu. Rukávy dlouhé i krátké, nohavice krátké i dlouhé,
• klasické – kabátek košilového střihu s límcem a zapínáním na knoflíky po celé délce, rukávy dlouhé, kalhoty s dlouhými nohavicemi,
• ostatní – kombinace různých triček či košilek a spodního prádla, které původně nebyly určeny ke spaní.

V poslední době se stírá rozdíl mezi tričkovým druhem pyžama a domácím oblečením.

Leden 5th, 2011 by admin

Kabelka je středněvelké až velké zavazadlo, příp. modní doplněk, které používají především ženy k uschovávání osobních předmětů pro denní potřebu a různých cenností.

Historie

Kabelka byla užívána lidmi od okamžiku, kdy měli potřebu přenášet různé cennosti. Termín kabelka neexistoval do poloviny devatenactého století, starověké vaky a brašny z látky nebo kůže se běžně užívali k úschově cenností a peněz. První dochované zobrazení předmětu velice podobnému kabelce je ze starověkého Egypta.

Rozvoj vaků podobných kabelkám je zaznamenán ve 14. a 15. století. Tehdy ještě nebyly na oblecích kapsy, tak jak je známe dnes tak se na opasek, který byl nejdůležitější součástí oděvu, věšely různě zdobené vaky, ve kterých zvláště ženy nosily voňavé předměty.

S příchodem širokých sukní s kapsami role těchto vaků ustupuje a vrací se až po francouzské revoluci, kdy se široké sukně staly méně populární a naopak se upřednostňovali velmi subtilní modely. Toto úzké oblečení nemělo žádné místo pro kapsy a proto se objevuje role kabelky jako zavazadla na úschovu věcí ale i jako modního doplňku. Z tohoto období jsou zachovány i první důmyslné zavírací mechanismy.

S technologickou revolucí a příchodem železnice v 19. století zažívají zavazadla všeobecně a tedy i kabelky opravdovou revoluci. Výrobci zavazadel se začali zaměřovat na jiná zavazadla, která nebyla určená pro cestování na koňích a v kočárech. V těchto letech byl poprvé použit výraz kabelka (handbag), tak jak ho známe dnes.

Leden 4th, 2011 by admin

Boty jsou párovou součástí obuvi, která slouží k ochraně chodidla při chůzi. Existuje mnoho druhů obuvi, které dělíme dle jejího účelu, velikosti, historického období či pohlaví nositele. Světově známý český obuvník a velkovýrobce byl Tomáš Baťa.

Známé obuvnické firmy specializující se na sportovní obuv jsou Adidas, Nike, Puma atd.

Nejstarší dochované boty jsou staré 10 tisíc let. Američtí vědci z Washingtonské univerzity v St. Louis se ale domnívají, že člověk nechodil bos už před 40 tisíci lety. Žádné obutí z té doby se nezachovalo, ale důkazem jsou podle vědců kosterní ostatky tehdejších lidí. Nošení obuvi, ať už jakéhokoliv tvaru se projeví na kostech chodidla, které reagují na mechanický tlak.Profesor Erik Trinkaus na teorii o prvních botách přišel náhodou, když si totiž všiml, že palce na lidské noze se před desítkami tisíc let začaly nápadně rychle zmenšovat. První lidé měli velké silné kosti palců na nohou, to proto aby mohli nést těžké věci, lézt po stromě a také proto, že víc chodili. Větší byly i ostatní kosti na nohách a to platilo jak pro neandrtálce, tak pro prvního moderního člověka. Při procesu rychlé změny prstů na nohách však zůstávaly silné kosti, což znamená, že byl odstraněn tlak na chodidla, nikoliv však na nohu a jediné možné vysvětlení byly boty, vysvětluje profesor Erik Trinkaus. Boty tak před čtyřmi desítkami tisíc let změnily způsob lidské chůze a rozložení jeho váhy při chůzi.

Leden 3rd, 2011 by admin

Tričko, lidově též triko, (anglicky t-shirt) je část oblečení, která slouží k zakrytí horní části těla. V podstatě jde o druh košile s krátkými rukávy, ačkoliv existují i trička s rukávy dlouhými. Stejně tak tričko může mít límec nebo knoflíky, ale existují i trička bez. Tričko je považováno za méně formální druh oblečení než například zmíněná košile.

Trička jsou běžně vyráběna z bavlněných nebo polyesterových vláken nebo jejich kombinace. Bývají také zdobena textem či obrázky, které se na triko aplikují různými technologiemi – od potisku po nášivky či ruční malbu. Specifický výsledek lze získat tzv. batikováním.

V některých muslimských zemích není ženám dovoleno nosit tričko na veřejnosti.

Velikosti pro dospělé

• XS
• S
• M
• L
• XL
• XXL
• XXXL

Leden 2nd, 2011 by admin

Košile je část oblečení, která slouží k zakrytí horní části těla. Název pochází z pozdně latinského slova casula, označujícího plášť s kapucí.^[1] Je to kus oblečení vyrobený z látky, který zakrývá celou horní polovinu těla. Má límec, rukávy a vertikální zapínání na knoflíky, které lze rozepnout po celé délce.

Nežehlicí košile je košile vyrobená ze speciální látky, kterou není potřeba po vyprání a usušení nutné žehlit, a přesto oděv nevypadá pomačkaně. Snížení mačkavosti bývá dosaženo nejen speciální povrchovou úpravou materiálu, ale také vložením pevných pásek do problematických švů, díky kterým zůstávají košile po vyprání a usušení téměř rovné a hladké. Další fáze, při které se nežehlícím košilím „kóduje do paměti“ nemačkavost a schopnost materiálu vrátit se po vyprání a usušení do původního tvaru, je úprava ve speciální peci. Posledním článkem pro zdokonalení kvality je aplikace změkčujících komponentů do materiálu.

Další typy košil a horních částí oděvů jsou

• tričko nebo triko – košile, která nemá límec, nebo knoflíky, obvykle s krátkými rukávy
• polo košile – zavírání do V s límcem, zavírání na knoflíky nebo zip, krátké nebo dlouhé rukávy.
• tunika – jednoduchá košile, složená pouze z předního a zadního dílu
• blůza – dámská košile, termín je požíván také pro označení vojenské košile
• noční košile – velmi dlouhá a široká, používá se na spaní

Leden 1st, 2011 by admin

Oděv (někde též oblek, oblečení, oblékání, odívání, šat, ošacení, šaty apod.) je označení pro výrobek nebo sadu výrobků z tkanin, látek, kůže, umělých hmot a dalších materiálů, které lidé používají pro ochranu nebo okrasu svého těla. Specifickým druhem oděvu jsou boty.

Oděv lidem slouží především jako:

• ochrana těla před klimatickými vlivy
• ochrana těla před jinými mechanickými a tepelnými vlivy
• zakrytí nahoty
• okrasa (móda)
• hygienický doplněk

Pracovní oděv je významná pracovní pomůcka v mnoha oborech lidské činnosti. Existují profese, které pracovní oděv nepoužívají vůbec (nebo jen velice zřídka) – kupříkladu úředníci, manažeři, programátoři, spisovatelé, překladatelé a tlumočníci, redaktoři, hudebníci, většina učitelů na základních školách apod. Speciálním případem pracovního oděvu pro ty nejnáročnější profese a činnosti je ochranný oděv.

Ochranný oděv spadá do oblasti ochranných prostředků v civilní sféře a OPZHN (ochrana proti zbraním hromadného ničení), PIO (prostředky individuální ochrany) v oblasti armádní. Slouží k částečné nebo úplné ochraně těla před nebezpečnými toxickými, radiačními nebo biologickými látkami.

Dělení ochranných obleků je v dnešní době závislé na aspektu, dle kterého rozdělení provádíme. Podle druhu poskytované ochrany můžeme tedy dělit obleky na nehermetizované, filtrační, izolační a pak izolační hermeticky uzavřené s vlastní zásobou vzduchu. Vzhledem k ochraně proti látkám pak na protiradiační, protichemické a proti nebo antibakteriologické (přičemž poslední dva bývají totožné). Toto dělení odpovídá armádním standardům obleků jednotek NATO. V civilním sféře se může vyskytovat další členění a rozdílná označení (lvl A, B, C, D; lvl low, medium, hight atd.)